3. kapitola

21. února 2016 v 17:20 | VampAnie |  Temná noc-zrušeno
Odpoledne bylo jako každé jiné, akorát mě matka překvapila, nedělala přednášku o kytkách. Musela jsem aspoň podle matky jít za Willem podívat se na zranění, dostala se tam infekce, a proto jsem mu ránu převazovala ráno a večer. Zbývalo 15 dní do Temné noci. Byla jsem přece jen trochu jen nervózní.
Willova rána se lepšila a tak plánoval další menší výlet. Tentokrát by s námi šla i moje matka. Willovi jsem ukazovala šípy a luk. Moc se mu líbily. Už si je i vyzkoušel.
Po třech dnech se mohl zapojit do normálního života a já se o něj nemusela starat. Matka zase začala přednášky o kytkách, což mě ještě více rozrušovalo. Nějakou chvíli jsem neplánovala, což také nebylo nejlepší. Alespoň jsem mohla trénovat střílení z luku.
Dnes našli vybraní konečně pořádný vchod. Byla jsem bez sebe radostí a matka zase hrůzou. Will konečně zkusil zmapovat terén. Matka pro změnu připravovala jídlo, myslím, že to nebylo nutné. Zbývalo deset dní do Temné noci. Čím více se Temná noc přibližovala, tím více jsem byla nervózní.
Zbývalo pět dní a já s Willem jsme byly obhlédnout terén. Will byl ve zmapování terénu opravdu dobrý. Nechtělo se mi čekat a tak jsem Willa přemluvila, abychom šli dva dny dřív. Samozřejmě souhlasil.
Ach, to bylo, když jsem matce řekla, že půjdeme s Willem o dva dny dřív.
"Co? Dokonce o dva dny. Cher to nemyslíš vážně?"
"Ale ano mami myslím. A víš co, půjdeme hned."
Vím, že jsem ji naštvala. Jenže co na plat. Chci ji zastavit, taky to udělám.
Konečně jsme došli k místu, kde vybraní našli vchod a překvapivě ho nikdo nezaházel hlínou. Byl vysoký tak akorát, abychom se nemuseli krčit. Will na mě začal mluvit, ale z jeho slov jsem registrovala pouze pusa, možná a konec. Ta slova mi zněla pořád dokola v hlavě.
Než jsem stihla pochopit význam jeho slov, octli jsme se na hlavní tepně upířích skrýší. Tiše a pomalu jsme docházeli nejspíš na náměstí a v tom jsem slyšela slabý křik. Pomalu a nemotorně se otáčím a vidím, jak upír kouše Willa do krku. Nadále vidím pouhou tmu a slyším jemný šepot, kterému není rozumět. Je to jasné, jsem zajata a Will nejspíš nežije.
Když se probouzím, vidím dva pohledné muže, jež hlídají, východ, kterým se dá dostat ven. Chci se pohnout, ale nejde to. Jistě přesto pomalu zjišťuji, že jsem připoutaná k jakési věci. Je to něco jako postel bez matrace a bez polštáře. Nad sebou vidím kbelík s neznámým obsahem. Snažím se alespoň pootočit hlavou, ale nedaří se mi to…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama