3. kapitola- Hřbitov, místo všeho klidu a to doslova- 1. část

2. března 2016 v 17:17 | VampAnie |  Duch a přízrak není totéž
Úterý, ach jo. Probudím se nechutně brzy, a když se podívám na budík, hlásí 3:30. Zkouším zavřít oči a alespoň ještě chviličku spát, ale mou hlavou víří tolik myšlenek, nad kterými se musím zamyslet, že vstávám z postele a jdu do kuchyně udělat si čaj, ano výjimečně ne kávu. Když konvice oznámí uvaření vody, zalévám šálek čaje a jdu se sednout k jídelnímu stolu. Jediné světlo, které osvětluje jedna žárovka umístěna v kuchyni, alespoň se mi bude lépe přemýšlet. Tak zaprvý: TEN kluk, do kterého neustále vrážím na hřbitově, je mi povědomí, zadruhé: matka je zakomplexovaná a neví, co vlastně chce. Tak tady na to jsem přišla během tříhodinového spánku. Potlesk pro mou osobu.
Tak nějak jsem plánovala, že se vyhnu rozhovoru s mámou, ale to, že jsem seděla už od půl čtvrté u jídelního stolu, mi plánu trochu překazilo. Máma vstává kolem páté, ale to mi nedošlo, protože jsem měla jiné věci na práci. A proto, když si mě všimla, hrála nejprve starostlivou matku:
"Tess, co tu děláš tak brzo, vždyť školu máš od osmi."
Bože, tyhle její projevy starosti fakt miluju. No, nezbývá mi nic jiného, než hrát její hru.
" Nemohla jsem spát, tak jsem si udělala čaj a přemýšlím."
Můj hlas je plný lásky a něhy, jsem fakt dobrá herečka. Ostatně jako matka, toto jsem zdědila po ní.
" Ale no tak, běž si ještě lehnout, ať se vyspíš do krásy."
"Hm…"
"Běž si lehnout a to tak, že hned!"
Už jí leze na nervy, to, že jsem naprosto v klidu a mlčím, to jí dokáže bezvadně vykolejit. Ještě chvíli na mě kouká pohledem ala starostlivost sama. Pak se jí utvoří nad nosem vráska a bude následovat proslov s výslechem v jednom. Super.
" Takže dceruško, máš útrum. Žádný mobil, žádní kamarádi a máš zaracha, nebudeš chodit tam, kam chodíš, ať je to kdekoliv. Budeš doma pomáhat a necháš si odbarvit vlasy na tvou přírodní barvu!"
Tak jo, rekapitulace: mobil nevím kde je, kamarády nemám, žádný hřbitov, to se dá obejít, ale s těma vlasama zašla daleko. Původní barvou jsem blondýna, né že by to byla hnusná barva, ale já jí na sobě nemůžu vystát. Ale jakožto u každého jejího zákazu najdu skulinku, tady to problém nebude. Proto jí, ale s naprostým klidem odpovídám:
" Milá matičko moje, ehm, mobil jsem ztratila, tudíž tvou nabídku beru, jo? O mý kamarády ses postarala už během prázdnin a neříkej, že v tom prsty nemáš! Zaracha? No problema, vždycky se dá najít skulinka, jak tvoje pravidlo obejít a ty víš, že já jsem v tom extra dobrá a ty vlasy? Totéž, co platí o tom předtím. Skulinka se vždy najde. A teď, když mě omluvíš, bych ráda šla do svého pokoje, děkuji."
Nečekám ne její odpověď a kráčím si rovnou ke svým dveřím. Ale věnuju jí ještě jeden pohled, její pohled je skelný, vypadá to, že brečí. Vážně, máma nebrečela, ani když si šel táta sbalit věci! Máma nikdy nebrečí, ale teď se k sakru děje? Trochu mě přemáhá lítost se soucitem a jdu matku obejmout. Když k ní přijdu, hned ji vezmu kolem ramen a ona mi pláče do ramene. Je to s ní někdy k nevydržení, tedy skoro vždycky, ale nikdy jsem jí neviděla brečet, to se muselo něco stát.
"Mami, co se děje?"
Do ramene vyšle další vzlyk, vzhlédne ke mně a podívá se mně do očí a pak se rozpovídá:
" Víš, Tess, už si velká, i když se někdy chováš, jako zatracený malý děcko. Víš, proč musím chodit do dvou prací? Určitě si myslíš, že to kvůli Tomáškově škole, že?"
Celá překvapená jí jen tiše přitakám.
" Dříve to tak bylo, ale teď musím hradit léčbu."
A přitom na mě koukla pohledem plným naděje, asi čekala, že mi dojde, co myslí, ale já v tom měla zmatek.
" Mami já ti nějak, nerozumím. Jakou léčbu? Čí?"
" Tomáškovu léčbu."
Nevěřícně jsem na ní koukala se spadlou bradou. To si dělá srandu? Ale než jsem jí stihla položit tuhle otázku, odpověděla na ní, jakoby mně četla myšlenky.
" Víš, Tomášek už teď do školy moc chodit nebude, protože musíme navštěvovat nemocnici…"
Na chvíli se odmlčí a já v jejích očích vidím beznaděj a strach. Moje myšlenky se zastavily, stále mi nijak nedochází, co se vlastně děje anebo si tu skutečnost nedokážu připustit. Ať to tak nebo tak, musím se s tím smířit. Než se, ale dokážu na něco zeptat, mamka opět odpovídá:
" Tomášek má rakovinu plic v předposledním stádiu s metastázemi v játrech a ledvinách…"
Do očí se jí hrne další salva slz. Po všem, co mi teď řekla, se můj život otočil doslova o 360°. Po tomhle to bude chtít studenou sprchu, abych se probrala. Je to jenom špatný sen Tess, jenom se ti to zdá, mluví na mě podvědomí a jsem poprvý ráda za to, že se mnou mluví.
Vejdu do sprchového koutu a pustím na sebe proud studené vody. Na kůži mně ihned vyskočí husina. Moje myšlenky teď víří na plno, ale jediné, co dokážu vnímat je proč? Proč zrovna můj bratr? Proč? Už to nedokážu snést a se slzami v očích se sesouvám k zemi. Jediné, co mě drží při smyslech je právě studená voda.
Po asi hodinové koupeli se musím jít připravit do školy. Moje oči jsou nateklé od neustálého pláče. Tohle make-up jen tak nespraví. Proč? Je to hodně vážně vážné? Je tu šance na úplné vyléčení? Chci s ním být. Chci s ním být při léčbě, ale pochybuju, že mě matka nechá doma. Pomalu se soukám do sukně nad kolena a z očí mi tečou slzy. Zapínám si bílou halenku a navlékám vínové sáčko. Obléknu si baleríny, které jsou součástí uniformy, a na rameno zavěsím batoh. Vzhůru do školy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ďábel ďábel | 6. března 2016 v 12:48 | Reagovat

Tvůj blog čtu pravidelně, ale zdá se mi, že sis v tomto příběhu vzala příklad z pěkně namyšlené a hnusné holky.. Celý příběh to kazí když je všude hnusná na svou matku. Každopádně už se mi příběh přestává líbil úplně, vinnou hlavní postavy. :-x

2 vampanie vampanie | 9. března 2016 v 18:24 | Reagovat

Naprosto to chápu, taky se mi hlavní postava přestává líbit. A příklad jsem si nikde z žádné holky nebrala. Jsem ráda, že se Ti příběh líbil, alespoň dočasně :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama