7. kapitola

1. března 2016 v 17:37 | VampAnie |  Temná noc-zrušeno
" Cher, Cher, no tak prober se, prosím, Cher!"
" C-c-co se stalo, Wille ty nejsi, mrtví?"
" Nejsem a proč bych měl být? Usnula si a křičela si. Zrovna jsem byl pro vodu a uslyšel to. Myslel jsem, že se ti něco stalo!"
Takže to byl jenom sen? Ale proč se mi všechno zdálo tak skutečné tak pravé a to jak mě Will políbil, jsem opravdu cítila? Musím se rychle zorientovat. Kde to, ale jsme? Rozhlížím se po krajině a doufám, že si na něco vzpomenu, ale nic. Will se na mě kouká malachitovýma očima. Nejspíš se diví tomu, co jsem řekla.
" Wille, kde to jsme?"
" Sám nevím."
Koukám se na jeho ústa a všimnu si, jak jeho špičáky mají jinou barvu, než jsem znala. Vypadají jako od krve. Počkat. Jo, jsou od krve. Od krve…… co, že.
" Wille, ty jsi upír?"
" No, já jo, ale nejsem jediný."
" Ha a kdo by měl být ještě upír co?"
Dostala jsem nečekaný záchvat smíchu, jako kdo by měl být ještě upír. Jako já nebo co?
" Ty!"
Jeho malachitové oči se zaleskly zlostí. Vycenil svoje zuby. Špičáky se leskly v zapadajícím slunci. Než jsem se nadála, vrhl se na mě. Ucítila jsem jemné štípnutí. Omdlévala jsem.
Otvírám oči, Will sedí vedle mě a jeho ústa jsou od krve.
" Ahoj tak tě vítám u nás doma. Na, dej si."
A hodil k mým nohám pytlík plný krve. Nevím proč, ale něco mne táhlo k tomu, abych ochutnala tu rudou tekutinu, připomínají nejčervenější odstín rtěnky, kterou jsem viděla nedávno na rtech té upírky ze snu. I když o tom teď uvažuji, jestli to byl sen nebo ne. Teď o tom začínám pochybovat. Při tom mém přemýšlení my ani nedošlo, že se upřeně dívám na krev a Will na mě kouká jako by čekal na to, až se pustím do té krásně červené tekutiny. Už to nemohu vydržet a pomalu sahám po krvi. Moje mysl říká ne, nebudeš jen další krve žíznivý vrah, co jen zabíjí a zabíjí. Tělo však říká něco jiného a rychle rukama chňapnu po krvi a nedočkavě se do ní pustím. Mými špičáky projíždí tupá, chvilkami ostrá bolest, ale nepřestávám pít krev, když dopiju, Will se jen nahlas směje. Pak se snaží něco říct, ale jak je v zápalu smíchu vyhrkne ze sebe jenom sténání.
" Jak si mohl ze mě udělat upír, já bych tě nejradši viděla umírat,"
" Sorry holčičko, ale čerství upíři jako ty nemůžou zabíjet. Já už ano a myslím, že by sis nevšimla toho, kdybych se k tobě ze zadu přiblížil a ZLOMIL TI VAZ!"
Zakřičel tak nahlas, že ozvěna jeho hlasu zněla v místnosti dlouho poté, co to zakřičel. Skoro jsem se ho až lekla. Nikdy jsem ho neviděla, tak bezpáteřního jako byl teď. Už to nebyl Will Jones, jakého jsem znala. Už je jen chladnokrevný zabiják. Teď mě jen zajímalo, jestli můžu na sluníčko nebo ne. Will na sluníčku byl a nějak mu to neubližovalo. Tak proč bych nemohla na sluníčku být i já? Musím se ho zeptat. Než přijmu své upíří já.
" Wille, proč můžeš být na sluníčku? Upíři na sluníčku být nemohou."
" Na sluníčko může každý upír. Sluníčko a měsíc nevadí upírům. Snad si nevěřila těm starým povídačkám."
" Jdu se projít, vyčistit si hlavu."
Vyčistit si hlavu, jak mě to mohlo napadnout? Ve skutečnosti jsem chtěla utéct a nebýt vězněm toho zabijáka.
Pomalu procházím tmavými chodbami upířího doupěte. Konečně vidím dveře a pomalu, ale jistě je otvírám. Konečně jsem volná. Chci to zakřičet, ale jak vycházím z těch rezavých dveří, tak mě šíleně začne pálit kůže. Jako, když se spálíte. Rychle, jak nejrychleji můžu, utíkám zpět dovnitř. Will jen dostává další záchvat smíchu a jen sípáním dodá:
" Musíš mít u sebe duhový obsidián, který odráží všechny barvy duhy."
" A kde ho mohu sehnat?"
" To by si chtěla, co? Až se budeš chovat normálně a budeš poslouchat, budeš mít kámen."
" A jak dlouho to bude trvat?"
" Pár let. Ty si však problémový upír tak to bude několik desítek let."
Začal se smát a z úst mu vykoukly už po několikáté lesknoucí špičáky. Trochu jsem se ho lekla, ale teď jsem v citovém chaosu. Miluji Willa, zároveň ho nenávidím za to, že je upír. Nevím, co si mám myslet. Spousta lidí by v tomto případě řekla: Raději si nebudu myslet nic. Počkat? Do tohohle případu by se spousta lidí nedostala, možná jenom pár jedinců, mezi nimiž jsem i já. Nemůžu si pomoct, ale pořád jsem na Willa naštvaná a nejraději bych ho rozcupovala jako dušené šneky.
Neustále mě vrtá hlavou ten duhový obsidián. Jak ho získat? Nebo jak se k němu dostat? Stejně to nechápu Will, já jsem ho znala od čtyř let a - no nevím. Ani nevím, jak dlouho jsem už zavřená, ale je to dost dlouho, aby se o mě matka bála. Když jsem odcházela s Willem na lov upírů, byl konec jara. Jsem tu jisto jistě čtrnáct dní. Tedy, aspoň si to myslím. Můj upíří sluch zaslechl kroky. Nebyly to kroky upíra, ty jsou lehké a tiché, že je zrovna zaslechnu, ale tohle byly lidské kroky. Blíží se a dveře se bez váhání otevírají. To ne je to Nick Dalton.
" Pojď, rychle než mně ucítí."
" Nicku, jak si se sem dostal?"
Neodpověděl mi.
Snad možná to bylo rozrušením nebo tím, že jsem se nesoustředila, ale jako rychlostí blesku zde byl Will a zakousl se do krku Nicka. Pomalu jsem se koukala do jeho očí, chtěla jsem se rozběhnout, ale něco mně drželo, abych ani nehnula. Jeho život pomalu zhasínal jako plamínek kahanu. Nevím proč, ale vybavil se mi kus básně, kterou jsem slyšela asi v šesti letech už ani nevím kde.
"…Temnota je rozruch,
Nenadálých poruch.
Slunce zde nesvítí
Nic se zde od plamene nevznítí.
Jen měsíc a jeho vláda
Jako temná Najáda
Snaží se zaujmout,
Svou tajemností…"
Z mého zamyšlení nad básní, tedy aspoň její částí. Nevím proč, ale ten pramínek krve, který stéká Nickovi po krku, mě nijak neláká. Ale ta energie, vyzařující z Willova těla mě přitahuje. Pomalu se zmenšuje a Will je unavenější a neklidnější. Je to jako bych pila krev, ale lepší, zdá se, že jsem nasycenější. Z ničeho nic Will vykřikne:
" Nech toho!!!"
" A čeho?"
" Nepij mou energii. Dost přestaň, přestaň."
A proč jako nasycuje mě to. Tak proč bych měla přestat, ale jeho energetické pole už je sotva viditelné. Už nemám z čeho čerpat. Will se ode mě drží co nejdál, je ale zesláblý.
" Ty si energetický upír."
Co? To je jedno. Hlavně se musím soustředit na to, abych se odsud, co nejdřív dostala...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama