Dívčin život (depresivní!)

23. ledna 2017 v 20:23 | VampAnie |  VampAnie a poezie
cemetery
Slunce měsíc již na nebi vystřídal,
noc pohltila den,
svíčky plamen místnost osvětloval,
místnost, kde dívka na zemi seděla.

Seděla, bez pohnutí,
v ruce dřímajíc ten chladný kov,
který znamenal život a smrt,
ten chladný kov, držíc v bledé ruce
od konce ji dělil.
Slzy smáčely její pleť,
jež tenká jak list papíru byla,
který pokryt jejím písmem ležel opodál,
nedokončený, nedopsaný.

Nedopsala jej,
slova nenacházela,
až teď, chvíli před smrtí,
na jazyk slova jí plynula.
"Tati, mami,"
Chvěla se, když slova na papír zvěčnila,
"drazí rodiče mí, zlomím vám srdce,
to jistojistě vím,
však sami jste chtěli, abych štastna byla,
a proto jsem svůj život ukončila."

slzu po slze ronila,
slaná rosa smáčela list,
když její kůži proťal ten chladný kov.
Rudá se z rány řinula,
duše dívky tělo opouštěla,
když dívčina poslední vzdech vydala.
Nikdo jí nepomohl,
ona však ani nechtěla,
proto teď tělo její leželo na zemi,
ovšem s úsměvem na rtech…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama